Vidím teď spoustu lidí, kteří se opravdu velmi snaží, chtějí se pohnout z místa a žít život, o kterém vždycky snili. Hodně na sobě pracují, mění svoje návyky, způsob uvažování, vzdělávají se…
A to je super! akorát…
…je to možná všechno o tom, že naše osobní životní cesta je součástí mnohem širšího plánu. Ze své perspektivy možná nedokážeme vůbec dohlédnout, kam až vede ta původní nitka naší existence, kde vyvěrá a kudy plynula v proudu času, mnoha předchozích životů…
To všechno, co se odehrálo za oponou našeho zorného úhlu pohledu, může velmi zásadně ovlivňovat naše TADY A TEĎ.
Co s tím tedy máme dělat?
Věřím na to, že je velmi důležité začít žít především sám sebe!
Nemohlo přece dojít k omylu, když jsme se narodili právě tak, jak jsme!
Naše současná lidská podoba, místo, lidé, kteří nás obklopují, náš charakter, pocity, sny a přání…
Vesmír, bůh, to Něco nad tím všímchybu určitě neudělalo, když nás vyslalo do tohoto časoprostoru právě v této naší lidské jedinečnosti.
Možná jsme jen někde sešli z Cesty, vychýlili se z toho svého prapůvodního směru, máme o pár kilo navíc (starostí, zmatku, strachů nebo i té tělesnosti,…), ale pořád jsme to my.
My pod nánosem toho, co se v našem životě stalo.
Co jsme zvládli nebo prokaučovali.
Jediné, co je právě pro tuhle chvíli podstatné:
Stát se opět tou verzí sebe, které rozumíme, kterou jsme vždy byli a která nás baví…
Už se tolik nesnažit, netlačit, nedřít to za každou cenu, protože všechny ty případné upgrade verze sebe sama, do kterých se zkoušíme napasovat za pomoci zaručených metod, pak přijdou zcela automaticky.
Ano, je to o překonávání svých omezení, abychom se následně vrátili na začátek, a odtud se zase žili nově, více…prostě tak, že se ráno probudíme a těšíme se, kam nás to dobrodružství zvané Život, navede tentokrát.
Vidím teď spoustu lidí, kteří se opravdu velmi snaží, chtějí se pohnout z místa a žít život, o kterém vždycky snili. Hodně na sobě pracují, mění svoje návyky, způsob uvažování, vzdělávají se…
A to je super! akorát…
…je to možná všechno o tom, že naše osobní životní cesta je součástí mnohem širšího plánu. Ze své perspektivy možná nedokážeme vůbec dohlédnout, kam až vede ta původní nitka naší existence, kde vyvěrá a kudy plynula v proudu času, mnoha předchozích životů…
To všechno, co se odehrálo za oponou našeho zorného úhlu pohledu, může velmi zásadně ovlivňovat naše TADY A TEĎ.
Co s tím tedy máme dělat?
Věřím na to, že je velmi důležité začít žít především sám sebe!
Nemohlo přece dojít k omylu, když jsme se narodili právě tak, jak jsme!
Naše současná lidská podoba, místo, lidé, kteří nás obklopují, náš charakter, pocity, sny a přání…
Vesmír, bůh, to Něco nad tím všímchybu určitě neudělalo, když nás vyslalo do tohoto časoprostoru právě v této naší lidské jedinečnosti.
Možná jsme jen někde sešli z Cesty, vychýlili se z toho svého prapůvodního směru, máme o pár kilo navíc (starostí, zmatku, strachů nebo i té tělesnosti,…), ale pořád jsme to my.
My pod nánosem toho, co se v našem životě stalo.
Co jsme zvládli nebo prokaučovali.
Jediné, co je právě pro tuhle chvíli podstatné:
Stát se opět tou verzí sebe, které rozumíme, kterou jsme vždy byli a která nás baví…
Už se tolik nesnažit, netlačit, nedřít to za každou cenu, protože všechny ty případné upgrade verze sebe sama, do kterých se zkoušíme napasovat za pomoci zaručených metod, pak přijdou zcela automaticky.
Ano, je to o překonávání svých omezení, abychom se následně vrátili na začátek, a odtud se zase žili nově, více…prostě tak, že se ráno probudíme a těšíme se, kam nás to dobrodružství zvané Život, navede tentokrát.